Ptáme se co pan P Bělobrádek dělá proti tomu že jsme lživě obviňování ze zločinů proti lidskosti válečných a dokonce i genocid

Ptáme se, co pan P. Bělobrádek dělá proti lživým obviňováním nás ze zločinů proti lidskosti, válečných a dokonce i genocidních zločinů

My se ptáme pan P. Bělobrádek, místopředseda vlády ČR, odpovídá II.

Pane místopředsedo,

ve Vaší odpovědi z 26. května 2016, čj. 6349/2016-OPR-10 na mé dotazy o svobodném přístupu k informacím jste uvedli: „K bodům 5. a 6. Vaší žádosti si Vás dovoluji informovat, že o této části Vaší žádosti bude vydáno samostatné rozhodnutí.“

O jaké dotazy šlo? K dotazu 6, připomeňme si, oč v něm šlo:

6. Nejen ve vyjádřeních představitelů SL, ale i v prohlášeních řady německých politiků, se mluví o zločinech, jichž jsme se pří vyhnání Němců měli dopustit. H. Sehofer mluví v těchto souvislostech o zločinech proti lidskosti, B. Posselt o válečných zločinech a rakouský SL konal Den vlasti 2015 pod mottem: „Před 100 lety genocida Arménů – před 70 lety sudetských Němců“.

I v současnosti mnozí z uvedených mluví o nutnosti zrušit tzv. Benešovy dekrety, správně dekrety prezidenta republiky, běžně používají termín vyhnání. Oni jistě ví, že s vyhnáním, které je jednostranným protiprávním aktem, mezinárodní právo spojuje právo na návrat do původního sídla a náhradu škod, které vyhnáním vznikly.

Používáte, pane místopředsedo vlády, také termín vyhnání s vědomím možných důsledků pro republiku, přestože zřejmě víte, že Němci z Československa nebyli vyhnaní, ale přesídlení, odsunutí, transferováni, to jsou termíny používané Postupimskou smlouvou. Spojenci v Postupimi vzali na vědomí tzv. divoké odsuny a tím je zlegalizovali.

W. Churchill k možné bezprostředně poválečné situaci řekl: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito – to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci.“ A dodal: „Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou.“ ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20). Toto „proroctví“ W. Churchilla se v Československu nenaplnilo.

Představitelé Spojenecké kontrolní rady nám k přesídlení Němců z Československa poděkovali za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu. Žádné vyhnání se tedy nekonalo, šlo o transfer německého obyvatelstva, o němž rozhodli Spojenci v Postupimi.

Prosím proto o sdělení, co proti výše uvedeným i dalším útokům, pane místopředsedo vlády, činíte, kdy jaký krok proti nim jste učinil, v jaké formě, ústní nebo písemné, na koho se obrátil, jaké výsledky jste dosáhl? Co jste učinil proti vměšování H. Seehofera a B. Posselta do našich vnitřních záležitostí?

Úřad vlády České republiky

V Praze 26. května 2016 Čj. 6349/2016-OPR-11

ROZHODNUTÍ

Úřad vlády České republiky, Odbor právní a kontrolní (dále jen „Úřad vlády"), jako věcně a místně příslušný správní orgán podle § 10 a § 11 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích"),

rozhodl

o žádosti pana Ing. Pavla Rejfa, CSc., (dále jen „žadatel"), o poskytnutí informací týkajících se vyjádření pana místopředsedy MVDr. Pavla Bělobrádka, Ph.D., MPA, na sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Augsburku a v Sudetoněmeckém domě v Mnichově, rozepsaných do šesti otázek, ze dne 11.05.2016,

takto:

Podle § 15 odst. 1 a § 2 odst. 4 zákona o informacích se žádost částečně odmítá, a to v části týkající se otázek č. 5 a č. 6.

Odůvodnění

Žadatel se písemným podáním ze dne 11.05.2016 obrátil na Úřad vlády se žádostí o poskytnutí níže uvedených informací.

Dle § 2 odst. 1 zákona o informacích je Úřad vlády státním orgánem povinným poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti. Podle § 28 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, mu přísluší plnění úkolů souvisejících s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády a jejich orgánů. Úřad vlády České republiky je tedy povinen poskytovat informace o věcech, které měla k dispozici vláda nebo její poradní nebo pracovní orgány. Podle § 2 odst. 4 zákona o informacích se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací…

I v případě dotazu č. 6, v němž se žadatel domáhá sdělení, co pan místopředseda vlády činí proti výrokům německých politiků ohledně Benešových dekretů a vyhnáni Němců z našeho území, se jedná o dotaz na názor.

Úřad vlády a ani pan místopředseda Pavel Bělobrádek není povinen vytvářet na základě zákona o informacích jakákoli stanoviska, či sdělovat své názory, jelikož by se v takovém případě rovněž jednalo o vytváření nové informace, resp. o vytváření odpovědi na dotaz na názor. Proto lze tyto dotazy subsumovat pod § 2 odst. 4 zákona o informacích, který stanoví, že se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

K této skutečnosti se taktéž dříve vyjádřil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku čj. 1 As 107/2011-70 ze dne 19.10.2011, kdy konstatoval, že: „Jestliže se žádost o informace týká názoru povinného subjektu na určitou záležitost, který má povinný subjekt teprve zaujmout, pak je zcela namístě takovou žádost odmítnout s odkazem na § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím."

Jak z výše uvedeného vyplývá, jsou zde dány důvody pro neposkytnutí informací podle § 2 odst. 4 zákona o informacích a je tedy na místě aplikovat ustanovení § 15 odst. 1 zákona, kde je stanoveno, že pokud povinný subjekt žádosti, byt’ i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, a to v daném případě z důvodu, že předmětem žádosti jsou dotazy na názory povinného subjektu.

S odkazem na výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části…“

Takže opět jsme se nedozvěděli nic. Rozhodnutí toto nic zdůvodňuje: „I v případě dotazu č. 6, v němž se žadatel domáhá sdělení, co pan místopředseda vlády činí proti výrokům německých politiků ohledně Benešových dekretů a vyhnáni Němců z našeho území, se jedná o dotaz na názor.“ A to přesto, že jsme svůj dotaz formulovali následovně:

Jasně jde o dotaz nikoliv na názor pana místopředsedy, co proti nám nepřátelským útokům dělá. Zahraniční subjekty, které pan Bělobrádek považuje za přátelské, nás viní ze zločinů proti lidskosti, válečnách zločinů a genocidy.

Zřejmě pan místopředseda proti obviňování nás z výše uvedených zločinů, včetně genocidiích, nedělá nic. Pokud by plnil své povinnosti místopředsedy vlády ČR, mohl nám v několika větách říci o tom, co vše činí, jaké výsledky dosáhl, a to i v případech vměšování se cizích subjektů do našich vnitřních záležitostí.

Občané republiky se snaží hájit české státní a národní zájmy, obrací proto na naše ústavní činitele, jako např. na pana Bělobrádka, a narazí v záležitostech vysoké důležitosti na hru na schovávanou, vnucovanou jim těmto činiteli a jejich aparátem. Je to ostuda, jak jsme přesvědčeni, jak pro některé ministry, tak i pro Úřad vlády. Přesto se domníváme, že stále existují právní prostředky, s jejichž využitím můžeme získat na vznesené dotazy pravdivé odpovědi.

Ale i tak jsem získali důležité informace. Zatímco pan Bělobrádek poslal „sudetoněmeckému landsmanšaftu“ (SL) dokonce videopozdrav u příležitosti jeho sjezdu, zatímco jedná s představiteli SL, klade květiny v „Sudetoněmeckém domě“ se stuhou v národních barvách na památku obětí vyhnání sudetů, jak jsme se dozvěděli z německého tisku, kde byla i jeho fotografie, nejednou je pan místopředseda vlády fotografován ve společnost B. Posselta. Dokonce posuzuje i maketu sudetomuzea v Mnichově uprostřed „krajanů“. Na tyto aktivity má pan P. Bělobrádek dost času. Snad proto mu nezbývá, aby mohl řádně odpovědět občanům, kteří mají obavy z protičeských útoků a jejich důsledků, a proto se přirozeně ptají, co pan místopředseda proti takovýmto aktům a prohlášením činí. Bohužel se dozví, že zákon o svobodném přístupu k informacím informace z určitých důvodů nemůže poskytnout. A to je, jak jsme pevně přesvědčeni, špatné. S takovou neodpovědí se česká vlastenecká obec nemůže smířit.

J. Skalský